#psycholife – Moje bakalářský studium na FF UK

 Ahoj! 

Po několika letech (!!!) jsem se odhodlala, že napíšu článek o tom, jaké bylo a je moje studium psychologie na FF UK. Samotnou mě mrzí, že se mi nepodařilo shrnout každý semestr, nebo alespoň rok, ale co se dá dělat. Momentálně jsem v posledním ročníku magisterského studia, ale v tomto článku se budu snažit vrátit k tomu, co dělo na bakaláři. Předem bych chtěla říct, že je to moje zkušenost a každý studium vnímá jinak. Zároveň jsem bakaláře studovala v letech 2015 až 2018, takže v dnešní době už je to (doufám) jinak :).

Na školu jsem nastupovala se obrovským nadšením a touhou po vědomostech. Hned v září jsme měli adaptační kurz na Albeři. Byli jsme tam myslím cca 4 dny a je to na konci světa. Byl to "adapťák" jako každý jiný, nijak extrémně psychologicky orientovaný mě osobně nepřišel. Taky jsme si už tam poslechli pár nudných přednášek o SISu, ale taky jednu od doc. Bahbouha o učení - ta byla asi jediná k něčemu. Večer proběhla vždycky nějaká sešlost, kde jsme se poznali stejně nejvíc. Každopádně na Albeř vzpomínám ráda, i když jsme spali ve stanech s podsadou a byla nám neuvěřitelná zima i ve spacáku. 

Adaptační kurz pak probíhal ještě 2 dny v Praze. Poznali jsme více našich budoucích přednášejících a byla to celkem sranda, tentokrát v teple, takže palec nahoru. Některé cvičení, které jsme dělali, mi už tehdy hodně ukázali, co to znamená být psychologem, jak by se psycholog měl na svět dívat a mohla jsem přemýšlet i nad spoustou osobních věcí. Celý tenhle kurz byl vlastně jeden předmět "Interakční psychologický výcvik" a pro zápočet jsme museli napsat sebereflexi. Tehdy jsem netušila, co tam mám vlastně psát, postupem studia jsem pochopila, že reflexe budeme psát hodně (:'D). 

Prvním překvapením pro mě byl SIS. Systém, kde si zapisujete předměty, zkoušky, vidíte známky atp. Každý kdo je na UK ví, že SIS při zápisu předmětů padá víc, než hvězdy během perseidů. Každý, až na prváky (:'D) - nemáte zač. Kupodivu se mi ale při prvním zápise podařilo zapsat všechno, co jsem chtěla. Což se mi v následujících letech už nikdy nestalo. Na Albeři nám myslím aspoň vysvětlili, jak SIS vypadá a jak se zapsat. Určitě si předměty k zápisu vyberte předem a první si zapiště povinně volitelné a volitelné. Na povinných je pro vás místo vždycky.

No a jaké Vás čekají předměty v prváku? Když jsem v prvním ročníku byla já, měli jsme jiný studijní plán, než mají studenti dnes. My museli absolvovat úvod do studia psychologie, informační systémy a zdroje, vědecko-výzkumnou propedeutiku, obecnou psychologii, anatomii, srovnávací psychologii, dějiny psychologie, kulturní antropologii, demografii, základy sociologie, základy pedagogiky, evoluční psychologii, neurofyziologii, základy statistiky a pár povinně volitelných předmětů. Dnes mají studenti ve studijním plánu navíc vývojovou psychologii, kterou my měli doporučenou až ve druháku, zmizela demografie, informační systémy (ty jsou obsazeny v úvodu do psychologie) a dějiny psychologie byly rozděleny na 2 předměty (Dějiny psy I a Dějiny psy II). 

Jaký byl teda můj první rok? Zcela na rovinu jsem byla zklamaná. Katedra měla tehdy jiné vedení než dnes. Ne všechno fungovalo. Například přednášející obecné psychologie skončil po druhé přednášce, kterou jsme s ním měli - odešel do důchodu. Zbytek semestru jsme pak měli 2 jiné přednášející, kteří z toho asi nebyli úplně nadšení. Můžu vás ale uklidnit, dnes už to učí super přednášející, kteří vás opravdu něco naučí. Polovina předmětů v prváku mi přišla úplně k ničemu. Úvod do studia psychologie? Katastrofa. Základy pedagogiky taky žádná sláva. Na statistice jsem nerozuměla 50% přednášek. Dějiny byli taky šílené - šíleně nudné a byli to spíš dějiny filozofie, než psychologie. Líbili se mi hodiny demografie, srovnávací i evoluční psychologie byla zajímavá a volitelné předměty, které jsem si sama vybrala. Neurofyziologie, anatomie a statistika jsou asi nejtěžší předměty prvního ročníku, ale dají se zvládnou, pokud se na to nevykašlete. Já jsem osobně při přípravě na zkoušky docela dříč, takže mě dalo víc samostudium, než přednášky. Na ty jsem postupně přestala chodit. Co se týká různých "úkolů", museli jsme napsat seminární práci do obecné psychologie i dějin, na vědecko-výzkumné propedeutice jsme si zkusili první výzkum (to bylo super!, ale kvůli mému týmu, né vyučujícím), u některých předmětů byli průběžné úkoly, jinde nebylo praktiky nic (třeba jen docházka). Musím uznat, že mě prvák nepřišel nijak moc náročný, až na statistiku. 

Na druhák jsem se po prázdninách těšila, jelikož nám odpadli všechny otravné vedlejší předměty jako sociologie atp. a zároveň jsme konečně měli mít více zajímavé psychologické předměty. Čekala nás vývojová psy, sociální psy, psychologie osobnosti, základy klinické psychologie, pedagogická psychologie, psychologii práce a organizace, účast v psychologickém výzkumu, psychologická metodologie, etika, fyziologická psy a úvod k bakalářské práci. Dneska mají studenti vývojovku v prváku, za to jim ze třetího ročníku přesunuli psychohygienu a exkurze a psychologii osobnosti opět rozdělili na číst I a II. Druhý ročník už byl o veselejší. Předměty mě bavili mnohem víc, hlavně psychologie osobnosti, vývojovka a klinická psy. Ze sociální psychologie jsem ale byla hrozně zklamaná. Je to hrozně zajímavý obor a tehdy nebyl vyučován dobře a a hlavně ne moc aktuálně. To byl celkově problém (a stále asi je) na naší katedře. Předměty obsahují vlastně už historické informace, skoro nikdo nepřináší poznatky aktuálního výzkumu - možná tak studenti během prezentací referátů. Na některé přednášky jsem posléze opět nechodila, jelikož mi nic nedávaly a mě to připadá jako ztracený čas.  Opět jsme museli napsat několik prací a hlavně práce do psychologie osobnosti jsou opravdu rozvojové. Nejtěžší předmět byla asi vývojová psychologie, ale jen protože obsahuje velké množství informací. Ani do psychologie osobnosti toho nebylo málo. Taky na fyziologickou psychologii se nedalo úplně nejlíp připravit, ale to je vyučujícím (:'D, kdo zná pana docenta Kulišťáka, asi tuší). Samosebou jsem měla ještě několik povinně volitelných předmětů.

Během zimního semestru druháku taky chystáte párty pro prváky a to bylo moc fajn. Říká se tomu "psychopařba" a chodí na ni i vyučující. Je to fakt strašně fajn zážitek ať pro prváky tak pro ostatní. Prváci jsou tímto uvítáni na katedru. My v rámci naší psychopařby pro prváky udělali i časopis "Psychobulvár", který měl i docela úspěch.

Do třeťáku jsem se těšila. Hlavně protože jsem věděla, že budu mít méně předmětů a mám dost kreditů, abych nemusela mít ani moc povinně volitelných či volitelných předmětů. Na druhou stranu psaní bakalářky a státnice nejsou nic moc. V tomhle ročníku jsme měli psychohygienu, sexuální psy, experimentální psy, obecnou psychopatologii, psychologii komunikace, základy psychometrie, forenzní psy, psychologii zdraví, přehled psychologických systémů, personální psy, exkurze a seminář k bakalářské práci. Dnes mají studenti některé předměty už ve druhém ročníku (viz výše), naopak psychologii práce mají až tady, psychometrie se sloučila s předmětem psychologická diagnostika (který my měli až v magisterském studiu) a to je snad všechno. Nejlepší předmět snad celého studia byla sexuální psychologie. Profesor Weiss je vynikající a také nám do hodin přiváděl zajímavé hosty. Mě bavila i psychopatologie nebo personální psy. Exkurze jsou super, chodíte na různá pracoviště, jen je škoda, že si nemůžete vybrat kam, ale skupiny to mají celkem vyrovnané. Naopak psychohygiena mi z velké části přišla jako ezo předmět k ničemu, přehled psychologických systémů jsou dějiny psychologie po druhé a psychologie komunikace není v podstatě moc psychologie komunikace. Semináře k bakalářské práci (oba) byly taky celkem k ničemu. Celkově byl ale poslední rok bakaláře fajn. 

A jaké jsem absolvovala povinně volitelné a volitelné předměty? Například to byli vybrané otázky se sexuální psy nebo interpersonálních vztahů, partnerské a rodinné vztahy, úvod do genderových studí (na FHS) nebo tělocvik. My ještě museli chodit 2 semestry na tělocvik, to už FF zrušila. Také jsem musela udělat zkoušku z cizího jazyka na úrovni B2 a nějaký filozofický předmět (my museli jen na 1 semestr, dnes je to na oba). 

Celkově bych řekla, že kvalita výuky nebyla úplně nejlepší. Alespoň já si to představovala jinak. Na druhou stranu studium pro mě nikdy nebylo nějak moc náročné a jak jeden vyučující sám řekl "těžké je se dostat, ale mnohem těžší je nechat se vyhodit". Z celkem 63 přijatých nás dokončilo bakaláře snad 60. Vím jen o pár lidech, kteří to z osobních důvodů ukončili. 

No a co bakalářka a státnice? Já psala na téma léčby a terapie depresí u dětí. Bakalářská práce u nás neobsahuje reálný výzkum, pouze jeho návrh, což práci dost ulehčuje. Na druhou stranu si výzkumů a statistiky užijete během jiných předmětů. Obhajoba i psaní bylo v pohodě, já teda na svůj výtvor dvakrát hrdá nejsem, ale moje práce nebyla na nějaké objevné téma. Státnicovala jsem z obecné psy a psy osobnosti, vývojové psy a sociální psy. Mohli jsme si vybrat zda chceme obecnou a psy osobnosti, nebo společenské vědy, nebo otázky z výchovy a vzdělávání. Dnes už si studenti vybrat nemohou a státnicují stejně jako já. Osobně mi to dává největší smysl. Otázek není málo a každý předmět cca 20-25 a učiva je hodně. Já se učila asi 3 týdny a až po státnicích jsem měla pocit, že opravdu něco umím z obecné a sociální psychologie. Zkoušející byli hrozně milý a vždycky nám pomohli. Myslím, že nebyl snad nikdo, koho by vyhodili. 

Upřímně doufám, že se současným vedením se katedra dostane úplně někam jinam. Já jsem ráda, že chodím na tuto školu, ale občas si říkám, jestli je to takové i jinde. Jsem ráda, že jsem "šprt", protože jinak bych se toho asi tolik nedozvěděla. Ale v tomhle se mnou nebude každý souhlasit. Určitě vám studium dá informace o literatuře, kde si najít výzkumné studie, jak to v oboru chodí. Já taky během bakaláře pracovala s autisty a to mi dalo hodně. Později jsem začala ještě pracovat na HR, což mi taky hodně dalo. Doporučuju zkusit si najít brigádu co nejblíže k oboru a chodit na stáže. 

Dnes bych si možná vybrala jinou školu, než před 5 lety. Každopádně Praha je moje milované město a já jsem chtěla studovat tady a s tím jsem spokojená. Všechno má svoje pro a proti. I tak mi studium psychologie hodně dalo a pořád dává. Snad Vám tento článek trochu osvětlit, jak vypadá studium psychologie a taky jak jsem se s ním poprala já. Státnice jsem úspěšně složila, takže asi dobrý ;). 

Všem, kteří studují přeju pevné nervy a hodně sil do dalších zkoušek a let studia. A všem, co se budete hlásit, hodně štěstí u příjmaček!

Love always,

Cora

P.S.: Kdyby vás ke studiu psychologie na FF UK cokoliv zajímalo, klidně se mi ozvěte na email: karolina.slezakova@seznam.cz. Na blog moc často nechodím a na vaše dotazy odpovídám s velkým zpožděním, což mě mrzí.